Kolie dlouhosrstá - Collie Rough

Země původu: Velká Británie.

Datum uveřejnění platného originálního standardu: 13.10.2010.

Použití: Ovčácký pes.

FCI-klasifikace:

• Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických)
• Sekce 1 - Ovčáci. Bez pracovní zkoušky.

Stručný historický přehled: Dlouhosrstá a krátkosrstá kolie jsou stejné, až na délku srsti. Předpokládá se, že plemeno vzniklo ze psů, které do Skotska přivezli původně Římané. Ti se tu křížili s místními původními typy psů.. Puristé mohou poukazovat na jemné rozdíly, které se objevovaly podle toho, jak si jednotliví chovatelé vybírali svůj chovný materiál, ale skutečností zůstává, že se obě plemena velmi nedávno vyvinula z jednoho chovatelského základu a popravdě řečeno dodnes lze nalézt společné linie. Dlouhosrstá kolie je poněkud ušlechtilejší verze původní pracovní kolie - Skotského ovčáka a je šlechtěna více než posledních sto let. Mnozí jedinci jsou stále schopni se prosadit uspokojivě při práci, pokud jim je tato šance nabídnuta. Základním poselstvím je, že navzdory své kráse, je kolie pořád pracovní pes.

Celkový vzhled : Jde o psa největší krásy s klidnou důstojností. Žádná část těla není v nesprávném poměru vzhledem k celku. Stavba těla se vyznačuje silou a aktivitou, bez známek těžkopádnosti a jakýchkoli stop hrubosti. Výraz je nejdůležitější a je ho dosaženo pouze díky vyváženosti a perfektnímu poměru lebeční části (mozkovny) k čenichové partii, velikostí, tvarem, barvou a uložením oka, korektním nasazením a nesením ucha.

Povaha a temperament: Přátelsky založená, bez jakékoliv stopy nervozity nebo agresivity. Dokonalý společenský pes, přátelský, veselý a aktivní, s dobrým vztahem k dětem a ostatním psům.

Hlava: Vyváženost hlavy je velice důležitá; musí být posuzována v poměru k velikosti psa. Při pohledu shora i z profilu se hlava podobá tupému, čistě střiženému klínu s hladkými vnějšími liniemi. Zužuje se plynule po stranách v hladké linii od uší až ke špičce černého nosu Při pohledu z profilu probíhají horní linie lebky a obličejové partie rovnoběžně, paralelně a jsou stejně dlouhé, odděleny stopem. Střední bod mezi vnitřními koutky očí (současně střed korektně umístěného stopu) představuje střed vyvážené délky hlavy. Hloubka lebky od nadočnicových oblouků až pod okraj spodní čelisti nesmí být nikdy nadměrná (celkově ne hluboká).

• Mozkovna:
• Lebka: Plochá
• Stop: Mírný, přesto zřetelný.
• Lícní část:
• Nos: Vždy černý.
• Čenich: Konec hladkého, dobře zakulaceného nosu je tupý, nikdy hranatý. Nikdy ztenčený.
• Čelisti / zuby: Čelisti silné, spodní čelist jasně zřetelná. Zuby dobré velikosti. Perfektní, pravidelný a kompletní nůžkový skus, tzn. horní zuby těsně přesahují spodní zuby a jsou kolmo vsazené v čelisti.
• Líce: Lícní kosti nevyčnívají.
• Oči: Velice důležitý bod dávající psovi půvabný "sladký" výraz. Střední velikosti (nikdy příliš malé), poněkud šikmo uložené, mandlového tvaru, barvy tmavě hnědé, vyjma jedinců se zbarvením blue-merle, u kterých jsou oči (jedno nebo obě, celé nebo částečně) modré nebo modře skvrnité. Výraz plný inteligence, s živým a bystrým pohledem při naslouchání.
• Uši: Malé, nasazené na lebce ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. V klidu položené dozadu, avšak jakmile je vzbuzena pozornost psa, jsou otočeny dopředu a neseny polovztyčené, tj. přibližně dvě třetiny ucha stojí vzpřímeně a horní třetina je sklopena přirozeným způsobem dopředu až pod vodorovnou linii přehybu.

Krk: Svalnatý, silný, dostatečně dlouhý, dobře klenutý.

Trup: Nepatrně delší, než je výška v kohoutku.

• Hřbet: Pevný.
• Bedra, záď: Mírně klenutá.
• Hrudník: Hluboký, za lopatkami značně široký; žebra dobře klenutá.

Ocas: Dlouhý, poslední článek dosahující nejméně k hleznu. V klidu je nesen nízko, ale s lehce zvednutou špičkou Při vzrušení může být nesen výše, ale nikdy nesmí být nad hřbetem.

Končetiny:

• Hrudní končetiny:
• Lopatka a rameno: Šikmá a dobře zaúhlená.
• Lokty: Nikdy nejsou vytočené ven nebo dovnitř.
• Předloktí: Rovné a svalnaté, s přiměřeně silnými dlouhými kostmi.
• Přední tlapky: Oválné; polštářky dobře vyplněné. Prsty klenuté a těsně sevřené.
• Pánevní končetiny:
• Stehna: Svalnatá.
• Kolena: Dobře zúhlená.
• Lýtka: Suchá a šlachovitá.
• Hlezna: N ízko posazená a silná .
  
• Zadní tlapky: Oválné; polštářky dobře vyplněné. Prsty klenuté a těsně sevřené. Nepatrně méně klenuté, než přední. lightly less arched than forefeet..

Chůze, pohyb: Pohyb je nepřehlédnutelným, charakteristickým znakem tohoto plemene. Dobře stavěný pes nikdy nevytáčí lokty, a přesto jsou přední tlapy při pohybu poměrně blízko u sebe. Křížení končetin, kličkující nebo valivá chůze je vysoce nežádoucí. Při pohledu zezadu stojí pánevní končetiny od hlezenního kloubu k zemi paralelně, avšak ne příliš těsně u sebe. Při pohledu ze strany je pohyb plynulý. Silné zadní běhy s vydatným posunem. Je žádoucí odpovídající prostorný krok, měl by být lehký a bez námahy. Zásadní je absolutní jistota v pohybu.

Srst:

• Osrstění: Kopíruje vnější linie těla, velmi husté. Krycí srst rovná a na dotek hrubá, podsada měkká, hebká a velmi hustá, téměř skrývající kůži; hříva a náprsenka jsou velmi bohaté; na masce a obličeji srst hladká, na špičkách uší krátká, směrem k nasazení ucha srsti přibývá; praporce na hrudních končetinách bohaté, pánevní končetiny až k hleznům bohatě osrstěné, ale pod hleznem srst hladká. Osrstění na ocase velmi bohaté.
• Zbarvení: Sobolí, sobolí a bílé, trikolor a blue-merle.
• Sobolí: Jakýkoli odstín od světle zlaté až po sytě mahagonovou nebo stínová sobolí. Světle slámové nebo krémové zbarvení je vysoce nežádoucí.
• Trikolorní:Převládá černá se sytými tříslově zbarvenými znaky na končetinách a hlavě. Rezatý nádech krycí srsti je vysoce nežádoucí.
• Blue-merle:Převažuje jasná stříbřitě modrá, s černým mramorováním (skvrnami). Syté tříslové znaky jsou žádoucí, ale jejich absence nesmí být penalizována. Velké černé skvrny, břidlicové zbarvení nebo rezatý nádech jak na krycí srsti, tak v podsadě, jsou vysoce nežádoucí.

Všechna výše uvedená zbarvení by měla ve větší, či menší míře vykazovat pro kolie typické bílé znaky. Obvyklá je tato bílá kresba: celý nebo částečně bílý límec, bílá náprsenka, končetiny, bílá špička ocasu. Lysina může být na čenichu a/nebo lebce.

Velikost:

• Kohoutková výška: Psi: 56 - 61 cm. Feny 51 - 56 cm.

Vady: Jakákoli odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, přičemž posouzení její závažnosti musí být přímo úměrné stupni odchylky, jejímu dopadu na zdraví a životní pohodu (welfare) psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

Vylučující vady:

• Agresivní nebo příliš bázlivý jedinec.
• Každý pes, vykazující zřejmé abnormality nebo abnormality v chování, musí být vyloučen.

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

Německý křepelák

Země původu: Německo

Zařazení: lovecký pes

Klasifikace FCI: Skupina 8 : přinašeči, slídiči a vodní psi Sekce 2 : slídiči s pracovní zkouškou

Krátký pohled do historie:

Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří.
Historicky lze doložit i název "křepelák".
V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými znaky) a bílohnědá štěnata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů.
Rudolf Frieb (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.
Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi.

Celkový vzhled:

Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.

Důležité proporce:

Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1

Chování a charakter (povaha):

Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:

• silně vyvinutá náruživost ke slídění
• chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
• jemný nos
• radost z přinášení zvěře a radost z vody
• ostrost vůči zvěři a vůči škodné
• při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slídič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.

HLAVA:

Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna.
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.

Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem
(schematicky při pohledu zepředu):

Vpravo M P C I I C P M vlevo Horní čelist 2 4 1 3 3 1 4 2 horní čelist Dolní čelist 3 4 1 3 3 1 4 3 dolní čelist

Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.

Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují.
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček.
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahující vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
Krk: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi.

TRUP:

Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem.
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek.
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti . Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý.
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou.
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu.
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré zaúhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se lehce pohybuje kolem hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje dopředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINA
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné.
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz. tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podle těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.

OSRSTĚNÍ:

Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:

1. jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými znaky na hrudi a prstech
2. hnědý nebo zřídka také červený bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými plotnami) nebo tygři , u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.

U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima. na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.

VELIKOST A HMOTNOST

Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm

feny: 45 - 52 cm

Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).

Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.
Například:

• vyjádřený stop
• chybění jednoho prvního premoláru (P1)
• příliš hluboké volné pysky
• pevně nepřiléhající oční víčka
• příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
• sudovitý hrudník
• jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
• malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
• vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi

Těžké vady:

• změny na pokožce (dermatitida, atopie)
• chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)

Vylučující vady:

• vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
• těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
• ektropium, entropium
• černé zbarvení

Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.